S třemi medailemi na krku se vrátil domů z daleké Austrálie, která hostila World Masters Games – Světové hry veteránů, úspěšný sportovec Miroslav KRSEK (60) z Lukové na Orlickoústecku. Osminásobný mistr světa a šestinásobný mistr Evropy v duatlonu dal v letošní sezoně přednost atletice. V australském Sydney startoval v kategorii 60 – 65 let ve třech disciplinách a třikrát stál na stupních vítězů.
Pojďme se stručně vrátit k jednotlivým závodům. Tím prvním byl běh na 2 000 metrů překážek, tady jste vybojoval stříbro.
„První a zároveň nejtěžší závod, hlavně kvůli aklimatizaci a únavě. Běželo se čtvrtý den pobytu, prakticky jsem se nevyspal. Velké problémy mi dělaly překážky, především vodní příkop, na kterém jsem ztrácel spoustu vteřin. Stejně byl nevyhrál, vítězný Novozélanďan Trevor Ogilvie běžel skvěle a měl přede mnou velký náskok, přesně třiapadesát vteřin.“
Druhou disciplínou byl běh na 5 000 metrů.
„Tady jsem se cítil lépe, skončil jsem třetí. Na dvojici výborných běžců z Nového Zélandu, Tony McManus a Trevor Ogilvie, jsem neměl, to je fakt. Byli o více než čtyřicet vteřin rychlejší, to je hodně.“
Běžecky nejlepší výkon jste předvedl v závěrečném půlmaratonu, souhlasíte?
„Ano. Novozélanďan Ogilvie byl suverénní, na toho opět nikdo neměl. Já jsem doběhl ve slušném čase třetí, o pouhé dvě vteřiny byl rychlejší Rus Anatolij Romanovc. Na start tohoto závodu se postavilo šest stovek závodníků, v absolutním pořadí jsem byl čtyřiačtyřicátý. To je slušné, porazil jsem hodně mladších vytrvalců.“
V posledních letech jste vozil evropské a světové medaile výhradně jako duatlonista, takže s medailovou atletickou bilancí zřejmě budete spokojený.
„Určitě. Myslím, že jsem v Sydney dosáhl maximálně možného výsledku. Trochu mrzí mne jen půlmaraton, tam jsem mohl být druhý. Oba výborní reprezentanti Nového Zélandu byli výkonnostně někde jinde. Oba se věnují výhradně atletice a na jejich běžeckém stylu to bylo vidět. Já jsem si atletický ovál letos opravdu spíše odskočil. Na jaře jsem startoval na mistrovství Evropy v duatlonu, tam jsem skončil čtvrtý.
Až v létě jsem se začal připravovat na Světové hry veteránů. Pod trenérským vedením mého kamaráda a bývalého výborného mílaře Vladimíra Vaňka jsem absolvoval třináct tréninků na dráze v Ústí nad Orlicí. V rámci přípravy jsem startoval na světovém šampionátu v běhu do vrchu, bylo z toho třetí místo. Záměrně jsem vypustil mistrovství světa v duatlonu, které se konalo pouhé dva týdny před Sydney a ještě k tomu až ve Spojených státech amerických. Po sportovní, ale i ekonomické stránce nebylo možné, abych se zúčastnil obou těchto velkých akcí.“
Někteří lidé si možná myslí, že závodíte ze peníze. Můžete prozradit, co jste za své výkony v Austrálii dostal?
„Vůbec nic. Přivezl jsem si spoustu zážitků a tři krásné medaile. Veteránský sport, ani na vrcholné úrovni, nemá žádnou centrální podporu. Naopak, všechno si musíte hradit ze svého. Letenku, ubytování, jídlo. Člověk má dvě možnosti. Buď všechno zaplatí z vlastní kapsy, nebo přemluví nějaké sponzory a ti mu alespoň částečně přispějí na úhradu v tomto případě dost vysokých nákladů.“
Jaký bude váš sportovní program v závěru roku 2009?
„Nebude to nic důležitého, mám po sezoně. Teď budu v první řadě pracovat, abych vydělal nějaké peníze. Takže práce, odpočinek a zřejmě nějaké silniční a přespolní běhy.“
Názor trenéra:
„Souhlasím s názorem, že Mirek Krsek na Světových hrách veteránů dosáhl na atletickém oválu osobního maxima. Běžci z Nového Zélandu byli ryzí atleti a ve všech třech disciplínách byli podstatně rychlejší. My jsme trénovali na dráze jednou týdně a pouze tři měsíce. Navíc si Mirek naplánoval mistrovství světa v běhu do vrchu, odpustit si nedokázal několik přespolních běhů okresního významu. Tyhle věci přípravu spíše komplikovaly. K dosažení rychlejších časů, kterými by můj svěřenec mohl konkurovat zmíněným dvěma atletům, by musel na dráze trénovat alespoň dvakrát týdně a po dobu nejméně šesti měsíců. Je otázkou, jak by tuto tvrdou atletickou zátěž snesl. Jedna věc je běhat na silnici a v terénu, druhá absolvovat speciální tempové tréninky na dráze. Mirek se posledních patnáct let věnuje na vrcholné úrovni duatlonu, který je kombinací běhu a cyklistiky. Ročně najezdí tisíce kilometrů na kole, na kterém zatěžuje jiné svaly než při běhu na dráze. Je to velmi obtížné. Kdyby si oba běžci z Nového Zélandu sedli na kola, dostali by od Mirka stejně na frak jako on od nich na atletické dráze,“ říká trenér Vladimír Vaněk.